Kauzy advokáta Perkase

Tak jako každý den se pan Kalina vracel odpoledne z práce domů. Když procházel místním parkem, u jedné z laviček uviděl na zemi ležet černou peněženku. Jelikož na lavičce ani kolem ní nikdo nebyl, peněženku zvedl s tím, aby se podíval, komu patří.

Panu Vodičkovi se již delší dobu zdálo, že s jeho manželstvím není něco v pořádku. V několika posledních měsících byly v domácnosti Vodičkových téměř na denním pořádku hádky, a to mnohdy pro zcela banální důvody.

V místním hostinci u Hlodavců se na partičku mariáše pravidelně každý pátek scházeli stálí štamgasti, mezi nimi i pánové Kalina a Malina. Je obecně známo, že u piva není žádné téma mezi chlapy tabu.

Martin Kalina a Jana Vodičková spolu vyrůstali od dětství - bydleli ve stejném domě. Spolu stavěli bábovičky na pískovišti, spolu si hráli v mateřské školce, spolu chodili do stejné třídy v základní škole, spolu navštěvovali stejnou třídu v gymnáziu. Rozdělilo je až studium Martina na vysoké škole v jiném městě.

Pan Borůvka byl z těch, kterým se odborně říká abstinenti. Nikdy nepil žádný alkohol, a proto byl na různých oslavách a mejdanech tím, kdo odváděl své společensky unavené kamarády a kamarádky domů. Neže by to dělal rád, ale bral to již jako svůj úděl a osud věčného abstinenta.

Láska a vzájemná přitažlivost vedla po několikaměsíční známosti snoubence Martinu a Pavla před starostu obce, kde oba řekli „ano“ svému budoucímu manželskému svazku. Zpočátku bylo manželství Pavla a Martiny Jahodových souladné.

„Kdo šetří, má za tři“ bylo celoživotní motto pana Maliny. S manželkou žili vždy skromně a všechny ušetřené peníze si poctivě ukládali. Zastávali názor, že musejí mít finanční jistotu, „co kdyby se něco stalo!“ říkávala paní Malinová, když úsporný způsob života rodiny obhajovala před sousedkami.

Informace o tom, že pan Kalina vyhrál ve sportce deset milionů korun, se ve městě velmi rychle roznesla. Od onoho šťastného okamžiku se pan Kalina nestačil divit, kolik má ve skutečnosti kamarádů a známých. Zajímavé na tom bylo, že všichni měli stejný problém. Potřebovali půjčit peníze.

„Zase ta nudná škola! Učení, mučení!,“ stěžoval si mladý Martin Jedlička několika svým spolužákům u cigarety na záchodě místního osmiletého gymnázia. „Prázdniny byly super, byl jsem jako instruktor na táboře, a pak jsem byl také na brigádě ve skladu jedné firmy, kde jsem se seznámil s chlapem, který tam dělá skladníka.

Být bohatý je snem mnoha lidí. Někteří se však tohoto snu snaží dosáhnout za každou cenu, případně mu jsou schopni obětovat cokoliv, mnohdy i dlouholeté přátelství a kamarádství. I pan Malina toužil být pohádkově bohatý, avšak s platem státního úředníka nebyl schopen tento vysněný osobní stav dlouhodobě dosáhnout a změnit, ačkoliv o tom intenzivně přemýšlel.

Jako samoživitelka a matka tříleté Terezky měla Jana Vodičková pramálo příležitostí vyrazit si sama za zábavou. V péči o dceru byla odkázána výlučně sama na sebe, neboť otec Terezky byl jen otcem „papírovým“, plnícím si toliko funkci vyživovací, avšak za nutné asistence exekutora.

Pánové Malina, Kalina a Borůvka byli sousedé v ulici na malém městě. S železnou pravidelností se každý pátek, po šesté hodině večerní, scházeli na pivo a partičku mariáše v místním hostinci „ U Hlodavců“.

Bohatství a dostatek peněz je snem většiny lidí. Prostředky k dosažení těchto cílů se však u mnohých liší. Mladý Vodička po skončení střední elektrotechnické průmyslovky dlouho nemohl ve svém oboru sehnat žádnou práci.

Když se manželům Jahodovým narodil syn Jakub, byla to pro celou rodinu velká událost. Především oba rodiče zářili štěstím a láskou k potomkovi. Hrdý otec narození syna s kamarády jaksepatří oslavil v místním hostinci U Krkavců a u piva mu prorokoval skvělou budoucnost.

Pánové Kalina a Malina se každý večer v místním hostinci U Hlodavců scházeli na partičku šachů. Pro pana Kalinu byla večerní partička vysvobozením z celodenní samoty, neboť byl již pět let vdovcem. Jeho dvě děti Karel a Dana již dávno měli své rodiny a bydleli každý na jiném konci republiky.

S ohledem na rostoucí ceny nájmu již delší dobu pan Malina uvažoval o tom, že opustí pronajatý obecní byt a pořídí si své vlastní bydlení. Dlouze přemýšlel o tom, zda koupí nějaký starší dům nebo si postaví dům vlastní.

Manželé Kalinovi bydleli v obecním bytě o velikosti 3+1 téměř patnáct let. Pan Kalina již několik let podnikal, a jelikož se mu v podnikání dařilo, rozhodli se s manželkou postavit si nový dům.

Z nedělní odpolední siesty vyrušilo advokáta Perkase zvonění mobilního telefonu. „Pane doktore, potřebuji ihned vaši pomoc. Jsem na kriminální policii, nic jsem neudělal a policajti proti mně chtějí zahájit trestní stíhání,“ ozval se z mobilního telefonu zoufalý mužský hlas, ve kterém advokát Perkas poznal svého dlouholetého klienta pana Jahodu.

Určitě lze souhlasit se rčením, že pes je nejlepší přítel člověka. Pes je však pro člověka nejen přítelem, ale mnohdy i vážným nebezpečím. Uvedené bohužel platí i opačně.

Autobazar pana Borůvky byl ve městě vyhlášený. Každý, kdo chtěl prodat nebo koupit starší ojeté vozidlo, šel právě do autobazaru pana Borůvky.

„Manžel je vcelku normální, ale když se napije, tak je žárlivý, hádavý a má násilnické sklony,“ uvedla do policejního protokolu paní Kalinová ve své svědecké výpovědi, když na kriminální policii vypovídala k události, která se odehrála předchozího večera v místní restauraci Zlatá Hvězda.

„Na moji televizi doma se už nedá dívat,“ stěžoval si pan Borůvka kámošům v místním hostinci U Hlodavců, když spolu u piva na velkoplošné obrazovce sledovali mistrovství světa v hokeji.

Nejde však o příběh z amerického „Divokého západu“, jak by se mohlo na první pohled zdát, byť mnohé tomu napovídá. Když se Vinnetou našim spoluobčanům Bílým narodil, měl již početnou rodinu čítající šest sourozenců - Aranku, Ferka, Máriu, Arpáda a Eržiku.

Technické vymoženosti dnešní doby nejsou již záležitostí pouze mladých lidí, ale všech věkových skupin. Důkazem toho je fakt, že počítač, notebook a internet má již téměř každý, a to bez ohledu na věk.

Teprve až po dlouhých soudních tahanicích získal pan Jahoda v restituci zpět nájemní dům, postavený jeho předky ve dvacátých letech devatenáctého století. Do rekonstrukce zdevastovaného domu pan Jahoda následně investoval nemalé finanční prostředky a na dlouhé roky se zadlužil.

Soužití mezi sousedy Kalinou a Malinou, vlastníky dvou sousedících rodinných domů, bylo již dlouhodobě nedobré. Sváry mezi nimi byly téměř na denním pořádku, a tak jeden druhého doslova nenáviděl. Nejednou nebylo daleko k tomu, aby slovní potyčka mezi oběma muži přerostla ve rvačku.

Po smrti svého manžela žila paní Malinová v dvougeneračním domku úplně sama. Náklady na provoz tak velkého domu však byly nad možnosti osaměle žijící starobní důchodkyně.

Spolužák Roman Borůvka se Martině Kalinové líbil už od prvního ročníku gymnázia. Roman byl pohledný kluk, který se líbil snad všem holkám na gymplu.

Manželství pana a paní Borůvkových spokojeně plynulo již třetí rok a zdálo se, že nic a nikdo nemůže zčeřit klidné vody jejich dosud harmonického manželství.

Vztahy na pracovišti nebývají vždy ideální, ať už se jedná o vztah mezi zaměstnanci navzájem, mezi nadřízeným a podřízeným nebo mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Pan Kalina byl majitelem velké a úspěšné obchodní společnosti zabývající se prodejem výpočetní a kancelářské elektroniky.

Kamarádství pana Kaliny s panem Malinou trvalo už od jejich dětství. Nejdříve spolu chodili do mateřské školy, později spolu seděli v lavici v základní škole. Po ukončení základní školní docházky se cesty obou spolužáků a kamarádů rozešly.

Mezi sourozenci Jedličkovými panovala rivalita už od dětství. Opět let starší Martina neměla nikdy ke svému mladšímu bratrovi pozitivní vztah, jelikož se o něj musela neustále od batolete starat a hlídat jej. Filipa považovala za mazánka rodičů, který si mohl dělat co chce a rodiče mu to na rozdíl od Martiny tolerovali. Pravda je, že Filip svého výsadního postavení v rodině patřičně využíval i zneužíval.

Původně si pan Kalina chtěl rodinný dům se zahradou a dalšími přilehlými pozemky, jež zdědil po svých rodičích, nechat. Po smrti své matky nějakou dobu přemýšlel, zda zůstane bydlet ve své vile, kterou si sám postavil a kde již po rozvodu svého manželství bydlel sám, anebo se přestěhuje do rodinného domu po rodičích.

V hostinci U Hlodavců bylo občas veselo. Bylo tomu tak vždy, když osazenstvo sledovalo na velkoplošné obrazovce sportovní přenosy, pokud někdo něco oslavoval a nebo také když se hospodská diskuse u piva zvrtla v pěstní souboj muže proti muži.

Pan Kalina byl odjakživa zapáleným zahrádkářem. U svého rodinného domu měl velkou zahradu s ovocným sadem, o který se úzkostlivě staral. Jeho pracovní úsilí a starostlivost o zahradu a ovocné stromy byla každoročně odměněna bohatou úrodou, zejména jablek, hrušek, švestek a třešní.

Přestože bylo mladému panu Vodičkovi necelých třiadvacet let, měl už za sebou velmi „bohatý“ život. Již od svých pubertálních let se dostával do častých konfliktních situací na samé hranici zákona.

Na ten červnový den pan Kalina jistě velmi dlouho nezapomene, neboť toho dne jeho spokojené manželství málem skončilo v troskách. Vše začalo tím, že jeho manželka otevřela místní deník a na titulní straně spatřila snímek pořízený v místní restauraci Zlatá Hvězda.

Technický pokrok posledních patnácti let přinesl lidstvu, zejména v oblasti komunikací, nebývalé možnosti. Mobilní telefony, internet, e-maily, Skype, Icq, GPS a další přinášejí jejich uživatelům nejen pomoc, výhody a radosti, ale mnohdy i nemalé starosti a problémy.

Sdílení společné domácnosti s rodiči již nějakou dobu paní Malinová vnímala velmi negativně. Její rodiče, přesto, že již dosáhla věku pětadvaceti let, měli stále pocit, že mohou rozhodovat o každodenních aktivitách své dcery.

Již dlouhá léta pan Jahoda pracoval jako obchodní zástupce známé mezinárodní farmaceutické firmy, a proto byl často na služebních cestách. Z důvodu působnosti firmy na celém území republiky absolvoval Jahoda ročně na služebních cestách, s přiděleným firemním vozidlem, minimálně sedmdesát tisíc kilometrů.

Pan Kalina dlouhodobě těžce nesl milostný vztah svého šedesátiletého otce s třicetiletou svobodnou matkou paní Vodičkovou. Otci často vytýkal, že je starý blázen, který se zamiloval do „vypočítavé hyeny“, která jde akorát po jeho penězích a majetku.

Syn pana Kaliny Roman právě dovršil osmnáctý rok svého života. Stejně jako každému mladému muži i Romanovi imponovala rychlá a silná auta. Romanova potíž však byla v tom, že neměl auto a ani peníze na jeho zakoupení.

Informace o tom, že pan Kalina vyhrál ve sportce deset milionů korun, se ve městě velmi rychle roznesla. Od onoho šťastného okamžiku se pan Kalina nestačil divit, kolik má ve skutečnosti kamarádů a známých.